Ráno bylo velice ospalé. Zdenda starší trošku zaspal a byl z toho celý špatný. Ale snídaně byla, zase jak se říká, „na vidličku“. Na pánvi jsme si opékali kuřata, která jsme včera večer nesnědli. Ty jsme si totiž objednali u místního domorodce, který je peče na plechovém grilu před domem na chodníku. Je to takový malý boubelatý, snědý mužíček, u kterého jsme už několikrát kupovali horké čori a pokaždé jsme viděli u něj na grilu „přejeté kuře“. Prostě rozstřižené kuře položené na gril, které výborně vonělo. Zaujalo to Míru Havla, který svojí brilantní španělštinou ve středu objednal čtyři kuřata a dal mu zálohu 20 000 pesos. Jeho domluva zněla asi takto: „Hele, chci čtyři kuřata, perfektně opečený a na zítřek na osmou, rozumíš?“ Přesně tak, jak to tu píšu, to Míra sděloval malému boubelatému domordci, ten na něj něco drmolil španělsky a pořád se usmíval. Ve čtvrtek v osm nic. Přišel malej, boubelatej a zase se bavil s Mírou. Malej, boubelatej španělsky, Míra česky. Nakonec z toho vylezlo malé nedorozumění, že malej, boubelatej si myslel, že to chceme v pátek. Takže přišela osmá hodina v pátek večer a… Malej, boubelatej nikde. Míra si už pomocí překladače připravoval ostrou řeč, načež necelých půl hodiny po osmé přišel malej, boubelatej a v ruce nesl čtyři pečená kuřata zabalená v papíru. Škoda, že jsem před tím měl skoro půl kilový argentinský steak, takže jsem si jen drobet zobnul. Bylo to výborné. No a právě dvě kuřata zbyla, takže se ohřála na pánvi.
Jo a k té pánvi. Když si ji Zdenda balil do beden k motorkám, které do Argentiny putovaly od září, smál jsem se, že on neudělá krok z domova bez kuchařského vybavení. Teď už se mu nesměju, naopak se mu hluboce klaním a děkuji, že pánev vzal, že jsme si mohli dopřát alespoň kvalitní snídaně.
Když jsme přijeli ráno do Paddocku, bylo to jiné, než v předchozích pěti dnech. Všichni balili. Bourali stany, přístřešky, všude haldy ojetých pneumatik, rozházené bedny. Američtí jezdci museli sedět v lodním kontejneru, aby se chránili před sluncem, protože stan už měli sbalený. I my jsme připravovali věci, které si budeme odpoledne dávat do dřevěných, úzkých beden k motorkám. Mezi tím se kluci oblékali, protože je čekal poslední den Šestidenní. Krátký přejezd z Paddocku na motokrosou trať a tam deset kol. Posledních cca 20 minut závodu, ve kterých se nemusí nic stát, ale můžete třeba i vyhrát, i když jste doposavad druzí s obrovskou ztrátou na lídra soutěže. Nebo se toho může mnoho podělat.
Kluky jsme vyprovodili ze startovní rampy a my pádili auty na motokrosovou trať. Že se něco děje nám bylo jasné už asi dva kilometry před tratí, protože se tvořily kolony. Závěrečný motokros hostil tisíce lidí. Počasí připomínalo první dva dny soutěže – neskutečně pichlavé slunce, horko a absolutně suchý vzduch. No, nebude to lehká dvacetiminutovka.
My jsme stihli ještě poslední rozjížďku asi třicítky klubáků a pak přišla dvouhodinová přestávka. Trochu jsme se nudili, trochu tlachali o všem možném, nasávali atmosféru. V jednu hodinu startovali ženský. Očekávali jsme unylý motokros, ale holky překvapili. Nasadili neskutečně ostré tempo a závod nás bavil. Pak hned nastupovali junioři.
Start se vydařil hlavně Jardovi. V první zatáčce byl druhý a druhé místo držel pár kol. Neuvěřitelně rychlý byl Švéd Axel Semb. Zhruba v polovině závodu však přišel zlom. Švédskému jezdci Albinu Norrbinovi vypověděl službo motor. Jarda Kalný se posunul a první místo a takto objel necelá dvě kola. Brilantně se bránil Američanovi, ale ten ho nakonec udolal. Jarda dokončil závěrečný motokros na čtvrtém místě, protože mu prostě ztvrdly ruce. Přesto ale jsme v motokrosu vybojovali 3. místo a Jarda byl ze všech Trophy jezdců na celkovém 16. místě. Kluci tak vybojovali úžasné 5. místo a o jeden flek vylepšili loňskou Šestidenní.
Byl to neuvěřitelný zážitek a to včetně jízdy World Trophy. Joseph Garcia dlouho vedl, ale nakonec podlehl Američanovi Oliveirovi. Američané tak vyhráli jediný měřený test celé Šestidenní, ale protože měli skvělý tým, vyhráli.
Nás čekala cesta do Paddocku, kde se okamžitě začalo vše balit. Byl to neuvěřitelný fofr a bylo to smutné…
Zítra se konečně trochu vyspíme. Pánev už je zabalená v bedně, takže půjdeme na tu nedobrou snídani a pak? Asi pojedeme na Punto Negro na mojito!
V pondělí čeká pět z nás devíti odlet domů. Já společně se Zdendou Pitelem a Jardou Kalným mladšími a Markem Vincikem tu ještě zůstaneme a budeme poznávat krásy latinské ameriky trochu jinak, než doteď.
Děkuji tímto všem, kteří mi pomáhali vytvářet toto dobrodružství jménem ISDE – Argentina 2023: Jardovi Kalnému st., Zdeňkovi Pitelovi st., Mírovi Havlovi, Bertíku Friedrichovi, Márovi Vincikovi a těm našim třem mladým ptákům Zdendovi, Jardovi a Robovi. Velké poděkovaní patří mojí rodině, ženě a dětem, kteří trpí mojí dlouhou nepřítomnost doma! A hlavně patří poděkování Vám všem, fanouškům, kteří nás podporujete, fandíte, sledujete a čtete.
Díky, že jste drželi palce!!!
Honza „Honďák“ Dvořák