Jsme sice na prahu třetího dne, ale nedá mi to se vrátit ke dni druhému. Ten opravdu nebyl vydařený, Sice jsme postoupili ze sedmého na šesté místo, ale večer jsme se dozvěděli, že Jarda Kalný dostal penalizaci 15 sekund. Když totiž nestačil přezout přední kolo a odjel do parc ferme, nevzal si s sebou tu novou pneumatiku. To znamená, že tam neodevzdal kompletní stroj a za to dostal trest – poučení pro příště.
Středa ale začala dobře. Já jsem v šest ráno sednul na motorku, a mastil jsem to zhruba několik desítek kilometrů na testy k velké vodní přehradě Punto Negro. Bylo skvěle, vlahý vzduch, já jen v triku a kraťasech a když mě něco zaujalo, zastavil jsem si a fotil, natáčel a létal s dronem. Jak jsem se dozvěděl, i Jarda Kalný začal den dobře. V ranním servisu obul přední pneumatiku jako nic, vyměnil olej v převodovce a vyrazil na úplně novou trať. Pár minut za ním se pustili do nového dobrodružství Robert Friedrich a Zdeněk Pitel. Já jsem na ně čekal pod přehradou. Že nevíte kde to je? No, kousek za městem, směr Ullum, a ještě kousek za Ullumem, za olivovníkovou plantáží a zbrusu novou satelitní výstavbou za Ullumem. Že pořád ještě nevíte? No, můžete tam jet dvěma cestami, buď rychlejší, přes oblast vinohradů Zonda – mimochodem, po levé ruce budete mít jeden z vrcholů předhůří And, který se tyčí do výšky 1661 m n.m. a jmenuje se Parkinson. A nebo to vezmete na ten Ullum kolem přehrady Embalse Dique de Ullum, kudy jsem jel já. No, když tak koukněte do mapy… A vlastně to mě přivádí k další zajímavé informaci a to je používání map v telefonu. Google maps tady moc dobře nefungují, takže používáme portál Mapy.cz. Fakt, vážně. Nejlíp v jižní Americe funguje ryze český mapový portál, takže díky za něj Seznam.cz Ona totiž dobrá mapa je základ úspěchu. Nám všem trvalo pár dní, než jsme se všichni zorientovali. Ve městě a kolem něj to totiž vypadá všude stejně, ale za ten týden jsme si osvojily desítky záchytných bodů, takže cestu z hotelu do Paddocku už všichni zvládneme se zavřenýma očima – vždť to jsou jednom čtyři zatáčky doprava a když jedeme zpátky tak čtyři zatáčky doleva.
Ale zpátky k závodům. Kluky jsem potkal na trati druhého testu, ale nemluvil s nimi. To se mi poštěstilo až v cíli třetího testu a to jsem mluvil jen se Zdendou a Robem: „Tak co kluci, jak?“ Ptám se velmi chytře. „Dobrý,“ slyším od obou… Možná to nebyl rozhovor na vysoké intelektuální úrovni, ale nejsme na šestidenním šachovém turnaji. Mě totiž nešlo o to samotné slovo „dobrý“, ale zajímalo mě, jak to ti kluci říkají. V jejich hlase byla znát vyrovnanost a soustředění – jo, všechno je jak má být.
Dnešní dva testy pod hrází Ponte Negro a na břehu jezera, jsou od sebe vzdálené jen asi pět kilometrů. Test pod hrází je zajímavý jak jezdecky, tak hlavně divácky. Velká část tratě se totiž dá sledovat ze silnice, která několik desítek metrů nad ji křižuje. Na tomto „diváckém místě“ bylo požehnaně. Ale nejen na silnici, po celé trati jsou roztroušené stovky lidí, stejně jako kolem cross testu, který pořadatelé připravili ve vyschlém korytě přítoku do vodní nádrže. Divácká atmosféra je tu přitom skvělá. Samozřejmě nejvíce fanoušků tu mají domácí Argentinci, ale vůbec nezaostávají ani Chillanů, kteří to sem mají doslova přes kopec. Skvělou atmosféru umí vytvořit také Američané. Jen česká vlajka nikde mezi diváky nevlaje…
To ale nevadí, kluci jedou, jako kdybyste tu byli vy všichni. Cítí totiž vaši podporu, čtou vaše komentáře, těší je, že vás baví sledovat tohle zpravodajství (já jim to tvrdím, tak snad je to pravda :) Takže tohle berte jako výzvu – pište nám, diskutujte, ptejte se! Dnešek kluci zakončili bez problémů. Je to až takové nepřirozené, protože dosud, od odjezdu z Čech až do včerejška se vždycky něco podělalo. Dneska nic, tak snad to vydrží…
Jarda, Robert i Zdenda si dnešní testy užívali. Nebylo takové horko, na sluníčku už bylo jen 40°C, tedy minimálně o deset méně, než v předchozích dvou dnech. Přejezdy prý byly trochu náročnější, ale nic, co by kluci nezvládli. Vyklidnění byli i ostatní členové týmu, takže konečně zavládla POHODA!
Držte nám palce…