Bez spojení není velení. Komunikace je nesmírně důležitá nejen v boji, ale i v rámci Šestidenní. Musejí se dorozumívat týmy v časových kontrolách, případně jezdci v terénu a chcete se spojit taky s domovem. Dnešní doba je přitom pro komunikaci na různých platformách velice přívětivá. Ovšem, musí fungovat.
Než jsme odlétali do Argentiny tak jsem zjišťoval, jací mobilní operátoři v této velké zemi existují a co nabízejí. Jsou tři, tedy tolik jsem jich našel, a nabízeli různorodé služby jednorázových, turistických SIM karet, s různým objemem dat. Telefonní hovory nebo SMS žádný operátor neřešil. Říkali jsme si, že si to hned vyřešíme na letišti, jenže tam jsme neřešili ani výměnu peněz, natož mobilního operátora.
Takže jsme hned po příjezdu, ve čtvrtek ráno, začali řešit, jak si budeme volat, kde koupíme SIM kartu, jak ji nabijeme. My všichni bez znalosti španělštiny a Argentinci bez znalosti angličtiny nebo němčiny. Ted zapeklitá situace. Ale všechny takové situace mají řešení, když se tedy chce na obou stranách. Tady v Argentině jsme se ale nesetkali s nikým, kdo by se s námi nechtěl bavit, nebo řešit problém, případně byznys. Problematiku SIM karet jsme tedy řešili v krámku na rohu. Jak takový krámek vypadá? V rohu domu jsou umístěné železné dvoukřídlé dveře s výdejními okénky, a za nimi je krámek, kde je jeden až pět prodavačů. Všichni jsou moc fajn a když jsme řešili právě předplacené SIMky, byla tam ještě jedna paní, která sice neuměla anglicky, ale uměla do google překladače ťukat španělská slovíčka, která se nám převáděla do češtiny a naopak. Takže za hodinu jsme vyřešili na zkoušku dvě karty od společnosti Movistar, že prý mají tady v regionu nejlepší pokrytí. Jenže nabízejí maximálně na jedno nabití 4GB dat. No, není to věru mnoho, ale zase si můžete nabít kdykoli. A cena? Úžasných 1500 argentinských pesos, tedy asi 50 korun. V krámku na rohu ulice, který je od hotelu vzdáleny přes ulici jen asi 200 metrů jsme pak nakoupili všech devět SIM karet a jsme stálými zákazníky. Přitom tam nechodíme jen pro kredity, ale také pro pivo. Zachutnala nám značka Patagonia, která nabízí několik druhů piv včetně speciálu Bohemian Pilsener. Takže, kartu bychom měli, gigabajty taky a jak je to s připojením. Po městě a na okruhu to docela jde, ale jak vyjedeme do okrajovější čtvrti města nebo mimo, je hotovo. Ale s rychlostí internetu to není kdovíjak skvělé i v centru města a o WiFi tady na hotelu ani nemluvě. Když se snažím zveřejnit videa na Facebook nebo Instagram, nebo třeba jen fotky, rostu u toho.
Jinak komunikace v týmu funguje skvěle. Jsme parta chlapů, takže pro ostřejší slovo se nejde daleko, dokážeme se na sebe pěkně… víte co. Ale vždycky se domluvíme a v podstatě není v ničem problém – drobnosti neřešíme!
Naštěstí jen drobnosti řešili dneska na trati naši kluci. Pravdou je, že únava je trochu znát na nás všech, ale Jarda, Zdeněk i Roban jsou neskuteční bojovníci, a i když to bolí, jedou dál.
A jaké že byly dnes ty drobnosti? Zdeněk Pitel se necítil úplně ve své kůži, takže se mu nejely dobře první dva ranní testy. Občas upadnul a jednou to bylo nešťastně na jeho zraněnou roku, tedy přesně na to levé zápěstí, které má sešroubované. Takže bolelo a musel si zobnout „růžové štěstí“. V posledním testu se navíc rozsekal. Trefil takový vymletý břeh a zranil si prsty na ruce, sedřel rameno. Ale je to tvrdej endurák, takže jede dál.
Robo Friedrich se naopak cítil skvěle. Jelo se mu prý dobře, což bylo mimo jiné díky nižším teplotám. Ve stínu už není vysoce přes 40°C, ale jen 31°C. Byl to takový výkyv, že jsme si brali i mikiny. Jarda se opět posunul o nějaké to místo dopředu. Jede opravdu pěkně, stabilně a bez nějakých větších chyb. Ale ani jemu se nevyhnuly problémy, které bude muset řešit pátý závodní den ráno. Na přejezdu mu nějaký argentinský trpaslík podseknul přední kolo a Jarda šel přes rejdy. Prohnul rozporku na řídítkách, ale naštěstí jemu si nic vážného nestalo.
Čeká nás poslední ryze endurový den. Před námi časová propast na čtvrté Argentince, za námi relativně luxusní náskok více než šesti minut na Němce. Takže strategie je jasná – neblbnout, jet na jistotu a odpoledne dovézt motorky i sebe do „úpéčka“.
Jinou strategii ale budou muset volit týmy na druhém až čtvrtém místě v rámci World Trophy. První flek už v úvodu soutěže jasně opanovali Američané a svůj náskok přes 7 minut stále drží. Na druhé místo se v průběhu dneška dostali Francouzi a na Brity tak zůstalo třetí místo. Ovšem rozdíl mezi těmito týmy je pouhých 10 sekund. A aby bylo na závěrečné drama ještě více zaděláno, čtvrtí Italové ztrácí na druhé místo jen 35 sekund. Takže to bude závěr Šestidenní, jako řemen.
Držte nám palce Honza „Honďák“ Dvořák