Jsme v latinské Americe a tak se dá očekávat, že se tu bude fandit a to pořádně. Jenže od prvního dne to bylo takový slabší, respektive jsem čekal víc. Pravdou je, že když to přirovnám s českým endurosprintovým mistrákem… Dobře, to nebylo fér. Jsme na Šestidenní a to je prostě jiná liga, ať jsme v Česku, Francii, nebo Itálii.
Diváci kolem tratí byli. První a druhý den především a na třetím testu – to je ten s tím skokem po startu. Třetí a čtvrtý den se diváci vyskytovali na obou enduro testech u přehrady Punto Negro především na cestách a mostech nad testy, takže to bylo takové roztroušené. Pak ale přišel třetí den a dva enduro testy, které mě jasně ukázaly, kde jsem. Už na začátku týdne jsem klukům tvrdil, že enduro je poslední motoristický sport, kde je možný velmi těsný kontakt fanoušků s jezdci. Jasně, není to úplně bezpečné, ale přecházet silnici v San Juanu v Argentině je možná nebezpečnější. V každém případě, takové fandění na vrcholném motoristickém podniku jsem ještě nezažil.
První test, který jsme navštívili, byl zajímavý hlavně mnohonásobným brodem. Byla to ohromná změna po čtyřech dnech pouště. Už první průjezd byl plný fanoušků. Vyplnili každé místo kolem pásky lemující trať – na suché trati, v blátě, po kolena ve vodě. Když přijížděla endurová špička, kolem trati to vřelo. Když jezdci rozráželi stovky litrů vody a kila bláta, lidi řvali blahem.
S Márou, (Markem Vincikem) jsme po průjezdu našich kluků rychle mizeli směr druhý enduro test asi 20 kilometrů vzdálený od fotogenického místa s brodem. Zase jsme se dostali na text, kde vládly horko a prach. A spousta fanoušků, kteří hltali průjezd každého jezdce.
Scénář byl stejný, jako v předchozích případech – Marek nafotil ty nejrychlejší, já je natočil na video a pak jsme si počkali na ty naše borce. Rychle do auta a zpátky k brodu. Času jsme měli dost, takže jsme si v kiosku objednali kafe a pivo, sdělili zážitky s najížďáky Jardou a Zdendou a šli k brodu.
Půl hodiny před startem prvního jezdce nás čekalo něco neuvěřitelného. Brod byl obsazený stovkami lidí. Páska lemující trať se nohama lidí prohýbala asi metr a půl do tratě, lidi různě přebíhali, bavili se, hlučeli, připravovali vlajky… Prostě vládla předstartovní atmosféra, jako řemen.
Pak to začalo. První do brodu vlétnul Garcia, pak Verona, za nimi Robert, Bernardini… Sprchovali lidi, kteří stáli tak půl metru od nich. Lidi byli jako v transu. Elektrizující atmosféra. Já jsem schytal několik sprch vody a bláta. Mára byl zmáčený od hlavy ke kolenům – od kolen dolů totiž stál ve vodě. Stál proti mně ve vzdálenosti asi deseti metrů a krátce po té, co těsně kolem něj projel Verona, na mě křičel. „Jestli tohle ten foťák přežije, tak asi všechno,“ zvedal nad hlavu svůj Canon, ze kterého stékala voda.
Průjezd každého jezdce byl zážitkem. Ovšem průjezd argentinských jezdců překonal vše, co jsem na závodech kdy zažil. Tak upřímná radost a fandění svým jezdcům, musela každému z nich přidávat minimálně 20 koní. Přiznám se, že už teď se těším příští rok do Španělska, protože tam to bude možná ještě o level výš.
Kluci vstávali do dnešního dne v dobré náladě. Úsměvy, srandičky, ale tam někde vzadu jsem z nich cítil únavu. Jardu čekala ráno prácička v podobě výměny řídítek, když na těch původních ohnul hrazdu. Když s tím včera přijel do servisu, dělal si srandu, že mu na ty řídítka skočil toulavej pes. Komu to řekl, ten to sežral i s navijákem a hrozně se tím bavil.
Výměna řídítek v podání Járy byl koncert – doslova. Za pár minut vyměněna řídítka, nastavené páčky, prostě paráda.
První runda proběhla bez větších problémů, ale přiznám se, že jsem měl obavu, aby se kluci neutopili v bažině. Ve druhém kole se ale ošklivě rozbil Robo. V posledním testu opět doháněl argentinského jezdce, který startoval před ním a bohužel mu zvedal prach. Robo jel v jednu chvíli prakticky do zdi, kde ucítil ohromnou ránu a pak letěl. Když se vzpamatoval, zjistil, že nemá ani brýle, bolavý byl hlavně v místech, kde záda ztrácejí dobré jméno, ale dokázal se zvednout, posbírat se a jet dál. Naopak s Argentincem to takové nebylo. Na motorku už nesednul, naštěstí nic vážného. Roban do cíle dojel, stejně jako Zdeněk Pitel. Jarda Kalný se kousnul a jel neuvěřitelně. První test zajel dokonce na celkovém 33. místě. Na konci dne držel 39. příčku.
Důlžité však bylo, že na Němce, kteří jsou v rámci Junior Trophy na průběžném šestém místě za nimi, ještě navýšili náskok a tak pro ně bude nejdůležitější dojet do cíle. Jarda Kalný, který vyrůstal na motokrosu, se na zítřek ohromně těší, protože trať se mu líbí. Tak hlavně aby si to kluci užili a dovezli se do cíle.
Držte palce!!! Honza Honďák Dvořák.